Po Pupíkovi, prvním plemeníkovi z českého chovu, si necháváme dvě jehničky. Takže ho musíme poslat do nového stáda, kde se bude dál činit.

Pojede na daleký Východ Čech, kde bude první vlaštovkou s PoP v místním walliserském stádě.

Doufám, že po něm bude spousta krásných jehňátek a nová paní majitelka bude mít radost, že se rozhodla správně – jít cestou čistokrevnosti a postupně třeba přejít na chov v KÚ. 

Díky Pupíkovi máme spoustu vzpomínek a zkušeností. Přivezli jsme si ho jako tehdá jediného narozeného plemeníka v Čechách (resp. byl z dvojčat, tedy byli dva toho roku), ve velmi zbídačeném stavu – byl začervený, že by netrvalo dlouho a zabalil by to. Ve spolupráci s veterinářkou, kouzelnou čtyřkombinací podpůrných léků a později také odčervení, se nám podařilo vytáhnout ho hrobníkovi z lopaty! Ale znamenalo to ho chodit zvedat, polohovat, krmit, podporovat, aby vůbec snědl nějaké sousto… mno… byly to dlouhé týdny, kdy jsme nevěděli, jestli to dá a první dny jsem byla tak zoufalá, že jsem někdy i brečela doma manželovi, že „stejně určitě umře“… jak říkám… opravdu zkušenost k nezaplacení! Ale posílilo nás to, získali jsme mnoho zkušeností, jak pečovat o vyčerpané a těžce nemocné zvíře a že když si s tím dá člověk tu práci a čas, tak že se to může i vyplatit a v dobré obrátit!

Vypiplali jsme z něj statného berana, po kterém jsou dvě generace nádherných a krásně stavěných jehňat!