Chovat walliserské ovce jsem začala v roce 2016. Základním kamenem pro chov se staly dvě jehnice ze zahraničních rodičů, již narozené v Čechách.

Postupně se nám stádečko rozrůstalo – když se zadařilo kvalitově, tak každý rok o dvě jehnice z vlastního chovu. 

Problém je ten, že krom klasických požadavků na kvalitní stavbu těla a charakter zvířete je ještě komplikace ve zbarvení, kdy se vybere vždy jen pár jedinců, kteří splňují standardy plemene.

Tím, že rozšiřuji chov zatím pouze z vlastních jehnic, musím každé dva roky měnit plemeníka kvůli příbuznosti. Což není úplně snadná záležitost, protože se jich zatím rodilo v ČR jen velmi málo (nejčastěji 1-2 jedinci ročně). 

Máme také omezené plošné možnosti, tedy počítám s tím, že maximální počet bahnic ve stádě bude při stávajících podmínkách do 10 ks.