Letos jsme šli do porodů se 7 bahnicemi. Resp. 5 bahnicemi a 2 jehnicemi. 

Dvě ovečky jsou už starší, takže tam jsem očekávala, že se nemusí zadařit, tři byly „jistota“ a dvě prvničky byly taky s otazníkem… to je právě trochu problém u těch pozdních plemen, že se čeká dva roky, než se může připouštět a pokud ty ovce kolem toho osmého roku jsou už staré na jehňata a s odchovy jsou většinou větší starosti, pak moc let člověk nemá. Ne každý rok se musí podařit… a najednou jsou to babičky… ten čas děsně letí!!

Každý jednotlivý porod, když má člověk takhle pár vymazlených holek, je prostě adrenalin a stres.. jezdíme, hlídáme… ale uhlídat všechno se nedá. Nemáme je u domu, tak holt děláme, co je v našich silách… mám zkušenost, že většinou žádnou asistenci nepotřebují. Výhodou je, že jsou jehňata hubená – sice nohatá, ale štíhlá, takže se jim rodí dobře i narostlejší jedináček. Letos jsem se ale zželela naší prvničky Pipinky, protože tlačila asi tři hodiny a prostě jí to nešlo přes ochoz.. ale jen jsem pomohla vyloupnout hlavu, pak už vše zvládla sama (ikdyž z toho byla dost vyjukaná, co se to tam v té slámě mrdlá 🙂 Ale zvládla to statečně a krásně se stará. Tak mám radost, že můžu říct, že máme další šikovnou bahnici, která si dobře opečovala svoje mimina, krásně si je vodí a kojí a malí rostou jako z vody!